The Czech National Ballet Presents Americana III

The Czech National Ballet presents Americana III

Autentickou českou verzi naleznete dole.
This backgrounder article is sponsored by The Czech National Theatre as a service for Opus Osm readers.

For the third time in our history, we will be presenting a mixed bill made up of choreographies of American provenience.

George Balanchine, Jerome Robbins and William Forsythe are an especially homogenous trio of artists who invented a truly unforgettable ballet style.

The mixed bill Americana III is a constellation of three creators whose indelible footprints have been followed by all further generations of notable choreographers who have built their works on the principles of classical ballet. The three artists managed to transform this peerless dance technique into fantastic forms that amaze audiences and inspire their followers.

Americana III contains prestigious titles that are of interest to ballet connoisseurs and the general public alike. As the summary of individual works shows, the audience will be afforded the opportunity to see the works of the “American choreographic classics” and listen to the attractive music created by celebrated composers.

See America! Theme and Variations

Choreography: George Balanchine
Music: PyotOrr llyich Tchaikovsky
Sets and costumes: Roman Šolc
Lighting design: Daniel Tesař
Staged by: Victoria Simon
Ballet masters: Veronika Iblová, Jiří Horák
Conductor: David Švec
Orchestra of the State Opera

In the Middle Somewhat Elevated

Choreography: William Forsythe
Music: Thom Willems
Sets, costumes, and lighting design: William Forsythe
Costume assistant: Dorothee Merg
Technical assistants: Dietrich Krüger, Daniel Tesař
Staged by: Jodie Gates
Ballet masters: Tereza Podařilová, Radek Vrátil

Fancy Free

Choreography: Jerome Robbins
Music: Leonard Bernstein
Sets: Oliver Smith
Costumes: Kermit Love
Lighting design: Ronald Bates
Lighting design assistants: Perry Silvey, Daniel Tesař
Staged by: Jean-Pierre Frohlich, Bart Cook
Ballet masters: Nelly Danko, Alexej Afanassiev
Conductor: David Švec
Orchestra of the State Opera

Czech premiere: 25 October 2012 at the State Opera
Second premiere performance: 26 October 2012 at the State Opera 
Soloists and corps of the Czech National Ballet
Orchestra of the State Opera 

George Balanchine (1904-83) was an inspired innovator. He transformed classical ballet into “neo-classicism,” sometimes also referred to as “American ballet.” He imbued ballet positions, poses, and techniques with a new meaning, drawing upon the “chic” classical dance aesthetics whose style expresses the natural grace and magic of physical and motional proportions and lines. A special significance in Balanchine’s choreographies is afforded to musicality, groundbreaking owing to its perfect symbiosis with ballet movement.

George Balanchine founded the most distinguished classical ballet school, and he and Jerome Robbins formed the legendary New York City Ballet. In its time, the creation and work of the two artists and institutions represented an epochal innovation and an utterly modern conception of classical ballet. Initially, this conception wasn’t received positively by everyone, yet very soon it gained a recognition that in the history of 20th-century classical ballet can only be compared with that attained by Marius Petipa and his peerless adaptations of famous Tchaikovsky ballets.

Quintessential traits of Balanchine’s choreographies were wonderful abstract compositions that served to make ballet more comprehensible, more natural, and immensely evocative when it comes to expressing emotions without applying the mannerism of descriptiveness. Balanchine’s ballets possess the ability to communicate to the audience their spirited charge, yet they are also an attractive spectacle, displaying an infinite number of engrossing dance sequences and virtuosic interpretational performances.

Balanchine’s most remarkable choreographies include Apollo, Leader of the Muses; The Prodigal Son, Jewels, Divertimento No. 15, Themes and Variations, Concerto Barocco, alongside more than a hundred other ballet works. Balanchine’s oeuvre inspired and his legacy was linked up by choreographers of such renown as John Cranko, John Neumeier, William Forsythe, Jiří Kylián, etc.

Jerome Robbins (1918-98) is evidently the most renowned 20th-century choreographer owing to a peerless originality drawing upon the wide range of his talent. The diversity, brilliance, lyrical impressiveness and sense of humour are spellbinding traits by means of which he was able to markedly popularise ballet art.

Robbins’s choreographic hallmark and conception were the first to break down the borders between bricks-and-mortar theatre and film, the classical and “commercial” arts, and established the unity for the single unconditional requirement for a precise professional artistic performance. His name is most frequently connected with the immortal West Side Story, for whose choreography and co-direction in the later film version he received an Oscar.

He choreographed and/or directed the extremely popular Broadway musicals Fiddler on the Roof, Billion Dollar Baby, Peter Pan, Gypsy, etc. His ballets have met with great enthusiasm on theatre stages, including Fancy Free (1944), as well as his later works, which are still being performed worldwide (Cage, I Am Old Fashioned, Dances at the Gathering, Glass Pieces, Bells Are Ringing, Afternoon of a Faun, and many others). Robbins is undoubtedly one of the best-known figures of American theatre and his highly acclaimed creation has had an immense impact on the development of dance art. He was also a pioneer of the later, dynamically blossoming multimedia art.

William Forsythe (1949 -) is a phenomenal figure possessing a singular style with which he has created and developed engrossing choreographic works based on distinctive conceptual structures blending the classical ballet technique (largely on tiptoes) with elements of numerous trends of contemporary art and thinking.

His ballets combine spoken word, video art, sculpture, electronic sounds, as well as amplified voices of the dancers on stage. His fantastically creative oeuvre has not only been influenced by American classical ballet (Balanchine) but also by the idea of space-movement relations (Laban).

Forsythe’s tenure in Frankfurt, Germany, was truly epoch-shaping, with his style being one of the most sought after in the world. Clear, comprehensible, and sharply refined ballet sequences and motion structure are built and combined in absolutely unexpected ways and at the very border of the limits of the human body.

Forsythe employs brilliant and effective elements of classical dance, which he imbues with different dynamics, co-ordination, directions, oppositions in the body, and deviations from the axis. This gives rise to matchless tension and emotions in the audience.

Forsythe’s most celebrated choreographies include In the Middle Somewhat Elevated, The Loss of Small Detail, New Sleep, Steptext, Figure of the Enemy, Firstext, etc.

Amerikana III — Autentická Česká Verze

Česká premiéra 25. 10. 2012 ve Státní opeře
2. premiéra: 26. 10. 2012 ve Státní opeře

Již po třetí v historii se představí divákům komponovaný večer z choreografií americké provenience.

George Balanchine, Jerome Robbins a William Forsythe představují zvláštní sourodou trojici osobností, která vytvořila vskutku nezapomenutelný baletní styl.

Baletní večer Amerikana III je doslova souhvězdím tří tvůrců, po jejichž nesmazatelné stopě kráčejí všechny další generace špičkových choreografů stavějících na principech klasického baletu. Tuto jedinečnou taneční techniku dokázali proměnit do fantastických forem, které budí úžas v divácích a inspiraci v následovnících.

Jde o prestižní tituly, zajímavé jak pro znalce baletu, tak pro širokou veřejnost. Jak z přehledu jednotlivých částí vyplývá, divák zhlédne tvorbu „americké choreografické klasiky“ a zaposlouchá se do atraktivních tónů a zvuků význačných hudebních skladatelů.

George Balanchine byl geniálním novátorem. Transformoval klasický balet do tzv. neoklasiky, někdy také nazývané americký balet. Vtiskl baletním pozicím, pózám a technice nový význam, opírající se o estetiku klasického tance, která je „šik“ a jejíž styl vyjadřuje přirozený půvab a kouzlo tělesných a pohybových proporcí a linií. Zvláštní význam má v Balanchinově choreografické tvorbě muzikalita. Ta je považována za „geniální“ díky své perfektní symbióze právě s baletním pohybem.

G. Balanchine založil nejvýznamnější školu klasického baletu a společně s J. Robbinsem zformovali také legendární soubor New York City Ballet. Ve své době znamenala tvorba a působení obou tvůrců a institucí převratnou inovaci a naprosto moderní pojetí klasického baletu. Toto pojetí však zpočátku nemělo bezvýhradně kladný ohlas. Velmi brzy se však dočkali uznání, které bylo možné v dějinách klasického baletu 20. stol. srovnat jen s M. Petipou a s jeho nepřekonatelnou podobou známých baletů P. I. Čajkovského.

Specifickou tvář Balanchinových baletů tvořily podivuhodné abstraktní kompozice, které dělaly balet srozumitelnější, přirozenější a nesmírně bohatý ve smyslu vyjádření emocí bez manýry popisnosti. Balanchinovy balety měly schopnost přenášet na diváky svůj oduševnělý náboj, mohly být ale také atraktivní podívanou na nekonečné řady strhujících variant tanečních sekvencí a virtuózních interpretačních výkonů. Mezi nejvýznačnější tituly patří bezesporu Apollon, vůdce múz, Marnotratný syn, Jewels, Divertimento No. 15, Themes and Variations, Concerto Barocco a více než stovka dalších baletních titulů. Na odkaz Balanchina jako na východisko své tvorby se dovolávali další slavní choreografové, např. J. Cranko, J. Neumeier, W. Forsythe, J. Kylián a další.

Jerome Robbins je zřejmě nejznámější choreografickou osobností 20. stol. pro svou neopakovatelnou originalitu vycházející ze širokého záběru jeho talentu. Různorodost, brilance, lyrická úchvatnost a smysl pro humor jsou úžas budící znaky, kterými dokázal velmi významně popularizovat baletní umění.

Robbinsův choreografický rukopis a pojetí začaly poprvé bořit hranici mezi kamenným divadlem a filmem, vážným a „komerčním“ uměním a zavedly jednotu pro jeden bezvýhradný požadavek na precizní profesionální umělecký výkon. Samozřejmě nejčastěji jeho jméno spojujeme s nesmrtelnou West Side Story, za jejíž choreografii a spolurežii v pozdější filmové verzi obdržel prestižního filmového Oscara.

Populární je také Šumař na střeše a mnoho dalších muzikálů, např. Billion Dollar Baby, Petr Pan, Gypsy a další. Jeho balety způsobovaly na scénách kamenných divadel doslova senzaci, např. Fancy Free z roku 1944, ale také pozdější tvorba, která je dodnes uváděna na nejprestižnějších světových scénách, např. Cage, I am Old Fashioned, Dances at the Gathering, Glass Pieces, Faunovo odpoledne, Svatby a mnoho dalších. Robbins jistě patří k nejznámějším osobnostem amerického divadla a jeho neobyčejně úspěšná kariéra měla obrovský vliv na vývoj tanečního umění. Robbins byl také bezesporu průkopníkem pozdější, dynamicky se rozvíjející tzv. multimediální tvorby.

William Forsythe je neobyčejnou osobností s nezaměnitelným stylem. V tomto stylu totiž vytvořil a rozvinul fascinující choreografickou tvorbu založenou na svérázných konceptuálních vzorcích, spojujících klasickou baletní techniku (převážně na špičkách) s prvky mnoha trendů současného umění a myšlení. V jeho baletech se podivuhodně kumulují například mluvené slovo, video, sochy, elektronické zvuky nebo zesílené hlasy vycházející přímo z tančících interpretů. V jeho neskutečně kreativním projevu poznáváme nejen vlivy americké klasiky (G. Balanchina), ale také ideu prostorově-pohybových vztahů (R. Labana).

Forsythovo působení v německém Frankfurtu bylo převratné a jeho styl je jedním z nejvyhledávanějších na světě. Jasné, srozumitelné a jakoby ostře vybroušené baletní sekvence a pohybovou strukturu staví a kombinuje v naprosto nečekaných dávkách a na hranici fyzikálních zákonitostí těla. Využívá brilantní a efektní prvky klasického tance, kterým dodává odlišnou dynamiku, koordinaci, směry, opozice v těle a odklony z osy. Vyvolává v divákovi zcela jedinečné napětí a pocity, které obklopují atmosféru v celém prostředí, kde se jeho balety uvádějí. Nejznámějšími díly jsou bezesporu In the Middle Somewhat Elevated, The Loss of Small Detail, New Sleep, Steptext, Figure of the Enemy, Firstext a mnoho dalších.

– Helena Bartlová
The Czech National Ballet

The post The Czech National Ballet Presents Americana III appeared first on Opus Osm.